VEDLEJŠÍ VĚTY (die Nebensätze)
II) Některé
druhy vět vedlejších:
a)
vedlejší věty příčinné
/důvodové/ (Kausalsätze)
Tyto vedlejší věty jsou
uvozeny spojkou „weil“ (protože). Ve vedlejší větě je dán
najevo důvod, proč konáme činnost, vyjádřenou ve větě hlavní.
Příklad: Ich lerne viel, weil wir morgen eine Kontrollarbeit schreiben.
(Učím se hodně,
protože zítra píšeme prověrku.)
b)
vedlejší věty s dass
(podmětné, předmětné, přívlastkové)
V těchto větách se používá
spojka „dass“ (že). Přesný druh věty určíme podle toho, na který větný člen věty
hlavní se váže věta vedlejší.
Příklad: Er hat gesagt, dass er um 20 Uhr kommt. (Petr řekl, že přijde
ve 20 hodin.)
c)
vedlejší věty přípustkové
(Konzessivsätze)
Věty přípustkové jsou
uvozeny většinou spojkou „obwohl“ (ačkoliv). Možné spojky jsou i „obzwar“ nebo „obgleich“
Příklad: Wir machen einen Spaziergang, obwohl es draußen regnet.
(Jdeme na procházku
ačkoliv venku prší.)
d)
vedlejší věty časové
(Temporalsätze)
Vedlejší věty časové jsou
uvozeny spojkami „als“ a „wenn“ (jakmile, když).
Rozdíl v použití těchto
spojek: „wenn“ uvozuje vedlejší větu s přítomným dějem, „als“ uvozuje děj
minulý.
Příklad: Als ich nach Hause gekommen war, habe ich aufgeräumt.
(Jakmile jsem přišel domů, uklidil jsem.)
POZOR!: v těchto
souvětích se často užívá času předminulého (Plusquamperfektum) a to
z důvodu časové souslednosti, kdy jsou dány najevo dva jevy minulé (např.
v uvedené větě).
e)
vedlejší věty vztažné
Jsou uvozeny vztažným zájmenem v určitém pádu.
Příklad: Kennst du die Frau, die dort steht? (Znáš tu paní, která tam
stojí?)
Der Mann, der da
sitzt, ist mein Onkel. (Ten pán, který tu sedí, je můj strýc.)
f)
vedlejší věty podmínkové
(Konditionalsätze)
Jsou uvozeny spojkou „wenn“ nebo „falls“ (když). Ačkoliv
mají spojky podobný význam jako v případě vět časových, neurčují zde čas,
nýbrž podmínku, za jaké se děje činnost uvedená ve větě hlavní.
Příklad: Was machst du, wenn du krank bist? (Co děláš, když jsi nemocný?)
g)
vedlejší věty účelové
(Finalsätze)
Tyto vedlejší věty jsou
uvozeny spojkou „damit“ (aby). V případě, že se nám ve větě
hlavní i vedlejší shoduje podmět, lze užít i vazby „um – zu“, kdy věta vedlejší začíná částí „um“ a část „zu“ se
používá před závěrečným slovesem, event. mezi odlučitelnou předponou a kořenem
tohoto slovesa.
Příklad: Komm her, damit du besser siehst! (Pojď blíž, abys lépe
viděl!)
Komm her, um besser
zu sehen! (Pojď blíž, abys lépe viděl!)
h)
nepřímé otázky
Jedná se o souvětí, kdy je
vedlejší věta tvořena otázkou. Velmi často se používá spojka „ob“ (zda).
Příklad: Bist du zufrieden? → Sag mir, ob du zufriden bist. (Jsi
spokojen? → Řekni mi, zda jsi spokojen.)
Was machst du? → Er
fragt, was du machst. (Co děláš? → Ptá se, co děláš.)
http://nemeckagramatika.wz.cz/vedlejsivety.htm
http://nemeckagramatika.wz.cz/vedlejsivety.htm
Žádné komentáře:
Okomentovat